Prosinec 2012

Nic není jak se zdá 0,3

23. prosince 2012 v 0:51 | LeNa
Všechno se děje za nějakým účelem. Paní Fofenfefrová každé ráno zametá svou verandu, aby si na ní odpoledne mohla sednout s šálkem rybízového čaje. Pan Bedeck se zase každé ráno sprchu studenou vodou, jelikož si myslí že ho to uzdraví. A Rebecca se zase ráda modlí. Každé ráno, přesně v 7:15, ani o minutu později, uklekne ke své posteli, sepne ruce a tiše odříkává modlitby naučené nazpaměť.
Po ranní modlitbě si jde natočit své zrzavé vlasy a po schodech sejde do kuchyně, kde na ní již čeká její milovaný manžel. Rick si zase každé ráno velmi rád dopřával studenou sprchu, kterou doplnil tanečním číslem ve sprše. Po takovém koncertu si odchází do kuchyně udělat svou oblíbenou ranní černou kávu, se lžičkou cukru a bez kapky mléka. To jen občas, když se Rebecca nedívá se místo jedné lžičky objeví dvě.
"Krásné ráno, drahý." usmála se na svého manžela Rebecca, scházející schody.
"Krásné ráno, miláčku."
Rick věnovat Rebecce jeden ze svých výstavních úsměvů.
"Nevíš kde je Andrew s Elenou?" než stihl Rick odpovědět, ozvala se nad jejich hlavami z patra obrovská rána. "Myslím, že už ho hledat nemusíš."
Pro Andrewa to bylo krušné ráno. Sotva si uvědomil, že spí ve své posteli, tak z té postele spadl. Na zemi mohl ležet dobrou půl hodinu, dívajíc se na všechny drobky, které leží na jeho modrozeleném koberci. Když se tak díval na tu barvu, ani netušil proč si ji vybral. V této chvíli se mu z této kombinace chtělo akorát zvracet. Vyškrábal se na nohy a rychle přešel do koupelny, kde se nahnul nad záchodovou mísu. Po deseti minutách, když je jeho tělo konečně maličko uklidnilo zjistil, že to co za chvíli bude plavat v septiku má stejnou barvu jako jeho koberec.
Vstal ze studených naoranžovělých dlaždiček a přešel k umyvadlu. Když se tak díval do elipsového zrcadla visícího na stěně, uvědomil si, že je vlastně totálně nahý. Díval se na své tělo, jako kdyby doufal, že se jeho oblečení z ničeho nic objeví. Jeho tělo se cítilo unaveně. Jako po sexu.
Přešel do pokoje a rozhlídl se. Knihy byly srovnané, šatník zavřený, jeho oblečení poházené na podlaze, stejně tak Elenino. Zarazil se a přešel k růžovočerné podprsence visící na lampě. Vzal ji do ruky a jemně prsty přejížděl po push up vycpávce. Teprve až teď zpozoroval, že v jeho posteli se cosi pohnulo.
Elena ležela rozvalená na jeho hnědém prostěradle a pod jeho dekou s Buzz Rakeťákem. Její noha byla přehozená přes peřinu a tak odhalovala její kulatý zadeček a útlý pas. Jemně k ní přešel a pohladil ji po odhalené, sametové kůži. Nepatrně si pohnula, ale spala dál. Teprve až teď si Andrew všiml kondomu, který byl zavázán, pln a pohozen v rohu místnosti. Rychle k němu přešel, vzal ho do ruky a vyhodil v koši v koupelně. Bez dalšího otálení vlezl do sprchy, kde za sebou zabouchl dveře tak, že by to probudilo i jeho tři roky mrtvého psa, který je zakopán v Montaně u babičky na zahradě.
Pustil na sebe teplou vodu, která postupně přecházela do horké a začal kartáčem drhnout svou kůži tak, dokud nezčervenala. Snažil se rozpomenout na předešlou noc. Pamatoval si Elenu tancující na stole, Jakea jak s ní odchází do pokoje i na to, že je sledoval při sexu a na následně neskutečné vzrušení tím, jak sexy byl Jake. Pak si vzpomínal, že s Elenou odcházel v náručí. Došli až do jejího pokoje, kde jí uložil do postele a sám se odebral do svého pokoje, kde si následně dělal dobře, díky zpětným představám. Slyšel otevírat dveře, pak viděl přicházet nějakou postavu a následně vtisknutý polibek na rty a...
"Do prdele!" praštil pěstí do dlaždiček až se kousek ulomil a spadl do odtoku. Po jeho kloubu pod ukazováčkem začala stékat krev a on se díval jak teče dolů a tvoří malé červené potůčky.
"To se nestalo." přesvědčoval sám sebe, vypnul vodu, rychle usušil ty největší kapky na jeho nahém těle, nahodil na sebe trenýrky s kačerem Donaldem, černé tričko, jehož nápis hlásal podporu místnímu středoškolskému fotbalovému mužstvu a přešel do pokoje dívajíc se na Elenu jak oddechuje v jeho posteli.
Rychle z ní shodil deku a nevěřícně se díval na její nahé tělo. Byla jako obrázek. Vzal jí do náruče až se její bradavky otíraly o jeho košili a rychle ji přenesl do jejího pokoje, kde ji uložil do postele s fialovým povlékáním. Její oblečení rychle posbíral po svém pokoji a v jejím to rozházel tak aby si myslela, že se svlékla sama.
Zavřel za jejím pokojem dveře a zoufale si projel prsty své, jinak dokonale upravené vlasy. Jeho nohy ho donesly k jeho černým šusťákovým kalhotám, které byly již nejméně čtyřikrát sešívané. Rozhlídl se po pokoji a pro jistotu ještě otevřel okno aby se v něm vyvětralo a vydal se dolů za svými rodiči.
"Tady je Šípková Růženka." pronesl Rick k právě příchozímu Andrewovi.
"Zlatíčko, ty ale vypadáš." spráskl ruce Rebecca jakmile spatřila synovy kruhy pod očima. "Pojď si sednout honem!" rychle ho vzala za ramena a usadil na jeho místo, které bylo na pravé židli, která byla postavena naproti velkému oknu.
"Nic mi není mami, jsem v pořádku. Co je k snídani?" aniž by věděl proč se ptá, chtěl konverzaci odvést na jiné téma. Řešit jeho kruhy pod očima se mu doopravdy nechtělo.
Po té co mu Rebecca položila na stůl lívance a pořádně silné kafe, se pustil do jídla. Měl pocit, že všechny jeho chuťové buňky odumřely.
"Krásné ráno." zvonivý Elenin hlas se pronesl celou kuchyní. Andrew hned zvedl pohled a měl co dělat aby jím zase neuhnul. Elena rozdávala úsměvy na všechny strany a přisedla si k Anrewovi. Ten se na ní jen nervózně usmál a sledoval, jak se Elena začala cpát borůvkovými lívanci.
Ona si to nepamatuje! Problesklo mu hlavou a jeho vidlička se zarazila přesně před jeho ztuhle otevřenými ústy.
"Andrewe jsi v pořádku?" slyšel Elenin hlas. Ale slyšel ho z dálky. Jako kdyby se potápěl.
Všechno se děje za nějakým účelem. Někdy ale ten účel není vidět, hned zprvu. Třeba je to proto abychom si uvědomili, že tím čím jsme byli po celý život, vlastně ani nejsme.

Nic není jak se zdá 0,2

22. prosince 2012 v 1:47 | LeNa
Andrew Grick věděl, že Elena Streetwoodová je nenažraná. Neodbyla žádné jídlo které ji bylo nabídnuto, na oslavách se vždy dosyta najedla a musela ochutnat vše co se dá jíst. Ano to byla jeho nejlepší kamarádka.
Když Elena vystoupila z vozu a uviděla nadšenou tvář svého nejlepší kamaráda, bylo ji jasné, že vše bude takové jako dřív. Ve Sluneční čtvrti se od její poslední návštěvy moc nezměnilo. Paní Hrigrová si udržovala svou fontánku, stejnou jako když do ní jako malá hodila míč. Slečna Kariberová zase jako každá stará panna seděla před svým domem s kávou v ruce. Ano, bylo to všechno stejné až na jednu drobnost. Z domu naproti se díval Jake, který sledoval tu podívanou naproti v domu. Andrew právě objímal Elenu a vzal ji kufr s věcmi a nesl ho do domu. Jakeovi se líbila ta mladá holka, jak by ne, když po ní šíleli všichni kluci už na střední.
"Pokoj máš přichystaný, hned vedle Andrewova, takže kdybys cokoli potřebovala, určitě ti rád pomůže. Teď mě omluvte vy dva, musím jít do plést poslední košík na zeleninu." Rebecca se po smrti manžela začala věnovat pletení košíků, což se pro ní stalo doslovnou závislostí. Pokud za den neupletla alespoň tři košíky, byla nervózní celý den a další den jich tak musela uplést šest.
"Jaká byla cesta?" Andrew se culil od ucha k uchu, v ruce nesl Eleniny věci a šel s ní do jejího nového pokoje, kde je chtěl uklidit. "Ale, znáš to. Letadlo nepohodlný, taxikář byl pruďas a..." zazvonil zvonek u dveří a oba se jako za starých časů vrhli ze schodů, strkajíc do sebe, div nespadli na zem a Andrew si jako v šesti letech nerozbil bradu.
"No wow, co je tohle za krasavce?" zaculila se Elena na Jakea stojícího za dveřmi.
"Čus kámo, co potřebuješ?" Andrew nebyl nadšený že Jake přišel na návštěvu, přeci jen znal ho dobře. Když viděl tento výraz v jeho očích, hned mu došlo, že si na El udělal zálusk.
"Nic, jen přivítat novou krásnou sousedku."
"Ale jdi ty." zasmála se Elena a už si s ním podávala ruce. "Jsem Elena, ale můžeš i říkat El."
"A tohle je Jake a sbohem." Andrew chtěl co nejrychleji zavřít dveře, ale Jakeova noha mu v tom zabránila. "Chci jen říct, že dnes odpoledne pořádám tak trochu malý večírek, tak jestli by byl zájem." kdyby El hned nepřikývla už by si Andrew myslel, že to co stojí před ním není jeho kamarádka. Chudáčkovi, ale nedošlo, že El má oči jen pro Jakea a na Andrewa stojícího u otevřených dveří, s rukou na klice dočista zapomněla.
"Dobře tak mi přijdeme!" nevydržel být v klidu, když viděl jak se El s Jakeem hořečnatě diskutuje. "Tak to jsem rád. V devět přijďte."
"To byl Jake, zlatíčko?" zvonivý Rebecčin hlas se nesl pokojem jako čerstvě zavátý vítr. "Ano mami byl to Jake. Právě nás, mě a Elenu pozval k sobě večer domů." "Oh, to je strašné, vždyť na dnešek jsem naplánovala malinové muffiny!" Rebecca nesnášela když se jí měnily plány, obzvláště, když jí ty plány měnil někdo jiný. V tu chvíli by se v ní krve nedozřelo. A nešlo pouze o to, že jí změnili muffinový večer. Šlo o to, že ten večer jí změnil ten mladý blond kluk od vedle, kterého ze srdce nesnášela. Už jeho matka byla flundra a tahala se s každým, jak Becca s radostí každému říkala. Tento její povedený synek je celý totiž po ní.
"Tak si ten večer uděláme jindy co ty na to? Třeba příští týden, to je taky pondělí." navrhla Elena, jakmile viděla Rebecčin výraz. "To je v pořádku, jen se bavte. Ale nejpozději do tří hodin ať jste doma!" Jakmile se za dětmi zaklaply dveře, Rebecčina zlost vytekla na povrch. Křišťálová váza skončila rozdupaná na zemi a po Rebecčině ruce stékaly čerstvé potůčky krve. Se stékající krví se odplavovala postupně všechna její zlost a vztek. Jako každá poslušná žena, tedy z přístěnku pod schody vytáhla smeták a lopatku a tu spoušť náležitě v obýváku uklidila. To jen pár nezaznamenaných kapiček krve se lesky na jinak dokonale blyštivé podlaze.
Mezitím se to v Jakeově domě rozjelo. Elena tančila polonahá na stole a Jake jí líbal na břicho. Andrew, pozorujíc toto dění z křesla, popíjejíc pivo, se chtě nechtě dívat musel. Neuvěřitelně ho dopalovaly Eleniny křivky a Jakeův dokonale zakulacený zadek.
"Pojď se k nám přidat!" z úvah ho vytrhl Elenin svůdně položený hlas.
"To je dobrý, já taky zůstanu." Jake už táhl Elenu do jeho pokoje, kde se následně rozvrzala postel.
Ano, Elena Streetwoodová byla nenažraná. Vždycky dostala ten nejlepší kus, ať se dělo co se dělo. A vždycky se dovedla dosyta naplnit.