Po tom co jste se sešli jste si pravidělně psali. Uběhl týden, dva a stále nic nového. Nikam se to nepohnulo. Už tě nebaví čekat a rázně se rozhodneš, že s tím něco uděláš. Oblečeš se co nejlépe a vydáš se do butiku. Hned co dorazíš tak ani nemusíš vcházet dovnitř. Přes skleněnou vytrýnu s figurínama vidíš, jak se mu okolo krku vrhá nějaká holka a on ji objímá. Neudržíš se a rozpláčeš se a s mokrýma tvářema utíkáš pryč. Cestou do někoho vrazíš, ale nevnímáš to. Vyběhneš ven a jdeš se uklidnit do kavárny. "Dvojté Latte bez kofeinu a s čokoládou navíc.", přeci jen, nějak ty nervy uklidnit musíš. Sedneš si ke stolku a zrovna musí vcházet on. Když tě uvidí, usmívá se jako kdyby se nic nedělo a míří si to rovnou k tobě. "Ahoj Eví." usměje se na tebe a ty jen mlčíš a díváš se do stolu. Chvíli je ticho, je vidět že ho to zarazilo, tak se zeptá. "Děje se něco?" To už nevydržíš a vstaneš. "Já nevím! To se zeptej tý svý co tě tak objímá! Já tě obejmout nemohla a teď už vím proč." Chceš odejít, ale on tě chytí za ruku a přitáhne si tě do objetí. "Ale notak, Evi. Já nikoho nemám. To byla jen má sestřenice, přišla se rozloučit. Letí totiž na rok do Austrálie. Já bych tě přece nepodvedl." Pohladí tě po tváři a konečně prvně tě políbí.



