Vždycky ti přišel jako ten rozumnější ze všech. Vždycky byl ten, který si vždycky věděl rady. Pomalu vyjdeš tři schody na verandu před dveře jeho domu a třikrát se rozmýšlíš jestli zaklepat nebo ne. Dvakrát sejdeš schody že to vzdáváš, ale nakonec se odhodláš a když už se chceš dotknou klouby své pravačky o nalakované dřevo, dveře se najednou otevřou a ty rychle stáhneš ruku, jinak by ses ho dotkla. "Ahoj." hlesneš a snažíš se pobrat dech. "Ahoj, nech mě hádat, jsi další co si chce poradit s Klausem a žádáš mě o pomoc?" ty jeho oči tě začnou propalovat a ty cítíš jak se ti hrne červeň do tváří. "Vlastně, chci od tebe pomoci, ale ne s Klausem, ale potřebovala bych si poradit se mnou. Přesněji s mými city." koukneš do země a čekáš že tě pošle domů. Jeho ruka se zvedne a pohladí tě po tváři. "Udělám co budu moci."



