Konečně pět minut klidu od něj. Máš brigádu lepení obálek na úřadě. A Damon je tam pořád a pořád něco mele. Už ho ani neposloucháš, ale jsi strašně moc ráda za to ticho. Vypláznout jazyk, olíznout, zalepit. Říkáš si v hlavě když v tom vejde dovnitř. "A víš že..." už zase začne vyprávět a ty s pusou plnou lepidla a pořezaným jazykem na něj zakřičíš: "Bub uš stifa!" To ho zarazý a koukne se na tebe. "Ehm, můžeš mi říct pro nepoužiješ mokrou houbu?" Vykulíš oči a podíváš se stejným směrem jako on na nádobku s vodou a houbou vedle ní. "Eh, houbu?" řekneš přidušeně.



