Celý den jsi ho neviděla. Nenapsal, nezavolal. Je sice upír, ale ty jsi jeho holka, tak je přece normální že máš strach. Dojdeš domů a nic. Čekáš do půl dvanáctý, než únavou usneš. Za nějakou dobu cítíš dotek na tváři, lekneš se a tak jak tě to Damon učil, popadneš dřevěnou dýku a toho co tam je bodneš do břicha: "Au, Evi, to jsem já!" Teprve ted si všimneš útočníka a není to nikdo jiný než tvůj Damon. "Ježiš, promiň. Myslela jsem si že je to nějaký zlý upír."



