Jsi v knihovně a vracíš půjčené knížky. Poslední knížka a pak už domů. Jenže to místo kam ji máš dát je strašně moc vysoko. Hledáš okolo nějakou židly a i přemýšlíš, že vylezeš po regálu s knihami. Jak si řekneš tak uděláš. První regál, celkem zvládnuté, druhý už začíná být lehce v panice, třetí - to už se vůbec nedíváš dolů. Nakonec i ten čtvtrý regál a ty tu knížku pomalu uklízíš. Prsty máš už spocené a tak se staneš, že ať chceš či nechceš, začínáš padat. Zavřeš oči a už jen čekáš tvrdý náraz do země. Jenže ono nic. Místo toho žuchneš jako do peřin. Otevřeš oči a vidíš Damona jak tě drží v náručí a jak se snaží držet vážnou tvář ale cukají mu koutky. "Ale ale, copak to tu máme? Já myslel že padlý andělé neexistují."



