Happy End

15. listopadu 2011 v 23:29 | LeNa |  Jednorázovky
Název: Happy End
Autor: LeNa
Ve skratce: Draco Malfoy se zamiluje
Páry: Draco/Neznámá (možná ty ;) )
Přístupnost: 15+
Pozn: uvidíte samy :)
Téma: Harry Potter



"Hele, nech mě napokoji! Nepleť se mi do života!" Začala na mě křičet a mě puklo srdce. Vím, že ji otravuju, ale jak jinak jí můžu být nablízku, když mě tak nenávidí. Popravdě, se jí ani nedivím. Vždyť ji urážím už od prvního ročníku, ale taky ji tak dlouho miluju. Dívám se jak zavřela prudce dveře učebny, do které jsem jí zatáhnul. "Ty jsi kretén!", okřiknu sám sebe a praštím pěstí do zdi. Svezu se na zem a z mých očí, z očí Draca Malfoye, začínají téct slzy. Nevím jak dlouho jsem tam seděl, dokud se neotevřely dveře. "Dráčku Mráčku?" Zvedl jsem pohled a viděl oči, které bych nejraději prohodil oknem. "Pansy, co zase chceš?" "Říkala jsem si, že jsi se dlouho neukázal, tak jsem tě šla hledat abych ti nechyběla." zamumlana a mě došla trpělivost: "VYPADNI!" zařval jsem na ni a ona s brekem utelka. "Vypadni šmejdko!" slyšel jsem Pansyn pronikavý a uřvaný ječák z chodby. Něčí stín zakryl světlo, které vycházelo z chodby a zvedl jsem hlavu. Stála tam a její oči se na mě zaostřily. "Draco?" přišla blíž a klekla si přede mě. Její oči byly ustarané a zvedla ruku. Prsty se dotkla mé tváře, těsně pod očima. "Tys... Plakal?" zašeptala užasle a já si jen tiše povzdych. "Proč?" Její oči hledali odpověď v mé tváři a já se mohl utápět v těch jejích modrých studánkách. "Kvůli Pansy?" zašeptala a mě se sevřelo hrdlo. Vždyť to všechno jen kvůli ní. Kvůli ní ještě žiju. Čekala na mou odpověď, ale já jen zakroutil hlavou. Zvedl jsem ruce a vzal ty její do dlaní. "Kvůli tobě." Dostal jsem koktavě ze sebe a ona se jen odtáhla a kroutila hlavou. "Nechápu proč by Malfoy plakal kvůli šmejdce." Zavřel jsem oči bolestí. "To neříkej, ty jsi..." "Co?" skočila mi do řeči a já vzal její tvář do svých dlaní, "Jsi prostě...", nemohl jsem ze sebe nic dostat, ikdyž o této chvíli jsem snil každou noc. "Draco?" zašeptala a já věděl, že tohle je ten nejlepší okamžik. Položil jsem svou dlaň na její bok a posadil si ji na klín., tváří v tvář. "Co... Co to děláš?" můj prst jí zabloudil na měkké, červené rty, abych jí mohl umlčet. "Pšššt." zešeptal jsem a vycítil, že se začala chvět. Jemně jsem si její tvář k sobě přitáhl a nedovolil jí odporovat, nemohl jsem. Musel jsem této situace využít.


Probrala jsem se v jeho náručí, bez oblečení. Objímal mě svýma pevnýma a svalnatýma rukama a jeho vlasy mu spadaly do obličeje. Spal jako miminko. Tiše jsem vstala a oblékla se. Ještě chvíli jsem si užila pohled na spícího Draca Malfoye, člověka, kterému jsem dala to nejcenější co jsem měla. Zvedla jsem se a mé nohy mi ztěžkly. Nechtěla jsem odejít, ale musela jsem. Nevydržela bych tu potupu, jak by se mi vysmál. Vyšla jsem tedy a zavřela za učebnou a za ním dveře. V Nebelvírské společenské místnosti jsem se usadila do křesla a děkovala Brumbálovi, že je sobota, tedy víkend. Celý víkend bez něho. Ještě, že jsem na jiné koleji.

Probral jsem se, ale už tam nebyla. Oblékl jsem se a vyrazil do Velké síně doufajíc, že tam bude. Cestou jsem potkal Pottera, Weasleyho a šmejdku, Hermeona, nebo Hermiona se prý jmenuje. Nebyla s nimi. Celý víkend jsem ji neviděl.

"Ale ne." Zaúpěla jsem když jsem si uvědomila, že s ním mám hodiny celé pondělí. Ještěže Bylinkářství je s Havraspárem. Sešla jsem do spolky a tam už na mě Harry, Ron a Hermiona čekali. Šli jsem na snídani a když jsme vešli raději jsem hned sklopila pohled. Posadila jsem se. Zvedla jsem své oči, které se střetli s šedýma očima, ledovýma očima, sedící na proti u Zmijozelského stolu. " Ahoj!" ucítila jsem dotyk na rameni a otočila se. Olliver Wood, kapitán Famfrpálového družstva Nebelvíru se nademnou tyčil s koštětem v ruce a s obrovským úsměvem na tváři. "Ahoj Ollie.." pokusila jsem se o úsměv. "Jdeš tedy se mnou se podívat na ten Famfrpálový trénink odpoledne?" zeptal se s úsměvem. "Ovšem, vždyť jsem ti to slíbila."

Když jsem do Velké síně přišel, ještě tam nebyla, ale když jsem se posadil přicházela dovnitř. Ani mi nevěnovala pohled, prostě si šla sednout. Nevím, co jsem udělal špatně. Najednou zvedla hlavu a já mohl vidět její smutné oči. Nejraději bych si nafackoval, když jsem to viděl. Chytil ji za rameno a já myslel, že zešílím. On se jí dotýká! Když jsem zaostřil zrak na toho kluka, poznal jsem v něm kapitána Nebelvírského týmu, Ollivera Wooda. Pochopil jsem, že se baví o Famfrpálu, protože se do rozhovoru přidali i Weasleyovci a Potter. Stále nechápu co na nich vidí. Chápu co vidí oni na ní. Ona je dokonalá. Tvář, vlasy, oči, rty, ruce, prsa, zadek, nohy... Je nádherná, ale ne moje. Zvedla se se smíchem od stolu a Wood jí položil ruku kolem ramen a ona ho chytka kolem pasu. Mé prsty se shlukli v pěst a já mě chuť tam jít a rozbít mu nos. Proč ji nemohu takto držet já? Ptal jsem se sám sebe při cestě na Dějiny. Seděla již na svém místě se Šmejdkou, Potter se Zrzkem k nim byli otočeni. Dosedl jsem na své místo a tiše ji pozoroval. Tak jsem protrpěl celou hodinu.

Vešel do třídy a můj pohled zabloudil na něj. Stačila jsem pohledem uhnout na Harryho a Rona v tu chvíli, kdy se na mě podíval. Celou hodinu jsem v zádech cítila jeho pohled a byla ráda za Hermionu vedle sebe. Jak si zapisovala nudný výklad Profesora Binnse, tak jsem to od ní raději opisovala, než abych jeho pohledu podlehla. Takto uplynuly všechny hodiny se Zmijozelem a já byla ráda, že je oběd. "No jo." pokárala jsem své břicho, které se začalo ozývat čím dál víc, když jsem se blížila k Nebelvírskému stolu. Oběd byl výborný, asi se zapojím do Hermionina SPOŽÚS, což je celkem dobrý nápad. Když jsme dojedli, musela jsem jít ještě do knihovny. Spoléhala jsem na Hermionu, že příjde, ale kvůli Ronovi nepřišla. Sedla jsem si do uličky, do které nikdo nechodí, protože tu jsou jen samé staré školní archivy. Vytáhla jsem knihu z tašky a začetla se. O pár řádků dál jsem periferně viděla nějaký pohyb.

Najít ji těžké nebylo. Vždy sem chodí, když chce být sama a přemýšlet. Tiše jsem ji sledoval než tam došla. Usadila se a vyndala její oblíbenou knížku. Jak jsem šel za ní, nevšiml jsem si stolu přede mnou a vrazil do něj. Zvedl hlavu, podívala se na mě a bez řečí se zamračila. "Ahoj..." Řekl jsem nevinně a uculil se. "Co tu chceš?" Řekla to tak chladně, že kdybych nebyl Malfoy určitě by mě zamrazilo v zádech. "No, totiž..." zatvářím se nevinně, jak to jen jde, ale to ji ještě více rozzuřilo. "Co tu děláš?!" přiostřila hlas a já si jen skousl spodní ret. "No, šel jsem jen tak kolem a ten stůl se mi připletl do cesty." Zamrmlal jsem a ona jen zakroutila hlavou. "No jasně." Sklonila pohled zpět do knihy a já využil situace. Sedl jsem si vedle ní, tak blízko jak to jen šlo, ale její ruka na mé hrudi mě zarazila. "O co se to jako pokoušíš?" otočila na mě svou stále zamračenou tvář. "Sednou si k tobě co nejblíže abych mohl udělat tohle." Vzal jsem ji na boky a snažil se ji k sobě přitáhnout. Bez řečí jsem cítil tupou ránu její ruky na své tváři a následně štiplavou bolest. To mi zrovna dala facku. "Nech mě už napokoji Malfoyi! Myslím, že už sis užil dost! Nech mě být! Já nejsem tvá hračka, já mám pro tvou informaci i nějaké city!"

Cestou do spolky jsem nad tím ještě přemýšlela. Nechápu co mi ještě chce. Vždyť už dostal co to chtěl, sex.

Chvíli jsem tam ještě seděl a přemýšlel nad těmi slovy. Až teď mi to došlo. Ona si myslí, že jsem si využil jen na to jedno, ale vždyť já ji miluju víc než cokoli na světě. Musím jí to nějak dokázat.

"Luno, kam mě to zase táhneš?" zeptala jsem se své blonďaté kamarádky, která se jen smála a postavila mě před dlouhé schody na Astronomickou věž. "Ne! To já nevyjdu, to ne!" zaprotestovala jsem a ona se jen smála. "To ne, to ty to vyběhneš!" mrkla na mě a už mě táhla za ruku nahoru. "Tohle je mučení! Horší než hodiny se Snapem!" zaprotestovala jsem když jsem se už svalila nahoře do křesla. v tu chvíli, ale Luna vyjekla: "Já si dole nechala tašku!" a už šla zpět ke dveřím. "Já už s Tebou nejdu." hlesla jsem k zavírajícím se dveřím a tiše si povzdychla. Po chvíli jsem vstala z křesla a přešla k jednomu z vysokých oken a podívala se dolů. Stmívalo se a Hagrid měl v Hájence už rozsvíceno. Les byl poset tmou a zahalen do tajemství. Nikde se ale nic nedělo. Najednou jsem na svém boku ucítila něčí dotyk. Otočila jsem se a spatřila šedé oči, které mi po nocích nedávali spát. "Co ty tady?" snažila jsem se znít co nejnormálněji, ale chvění mého hlasu tomu nedopomohlo. Druhou rukou si mě k sobě přitáhnul blíže. "Jak se zdá, držím tě za boky. Pokud se nemýlím." z jeho hlasu čišela jakási zvláštní žádostivost. "Toho jsem si všimla, jelikož je to mé tělo okolo kterého máš ruce." Odpověděla jsem šeptem a on se jen pousmál. "Fakt? Nevšiml jsem si." stejně tiše odvětil a pak ještě dodal: "No, já bych řekl, že tohle tělo je moje." To mě už rozpálilo a spustila jsem: "No to teda ne! To se v žádném případě nestane a navíc..." umlčel mě polibkem a následně svým jazykem.

Držel jsem ji v náručí a hladil po rameni. Jemně mě políbila na hruď a já měl pocit, že mé srdce vyskočí ven. "Miluju tě." mohl jsem konečně říct, ona se jen zasmála. "Co je?" zeptal jsem se. "Nic, jen jsem dokázala osmý div světa: Malfoy má někoho rád." Začal jsem se smát s ní. Měla pravdu a já mohla být konečně šťastný.
Uplnynulo několik dní od toho incidentu a každý na škole hned zjistil, že mám tu nejdokonalejší holku na světě. Pansy mi ještě ten den udělala žárlivou scénu, jak jí jen mohl vůbec podvést, ale já s ní při tom vůbec nechodil. Když jsem šel z umýváren, měl jsem potyčku s Weasleyovic kopiemi. Že prý pro ni nejsem dost dobrý a že si zaslouží lepšího. Jen jsem se pousmál a prošel kolem nich. Ucítil jsem vzadu na temeni hlavy tupou ránu, ale když jsem se otočil byli pryč. Šel jsem hned za ní a nakonec jsme zase skončili u mě v pokoji, vlastně v posteli. Ráno už tam nebyla, ale nechala vzkaz, že se sejdeme na obědě. Stála před Velkou síní a společně jsme šli k Havraspárskému stolu za Lovegoodovou, tam byla neutrální půda. Držel jsem ji u sebe a vyprosil si ať ji můžu krmit. Jedno sousto = jeden polibek. Po obědě bylo volno až do večeře.

Vešli jsme do Komnaty nejvyšší potřeby a zahlédla jsem v rohu místnosti obrovskou postel. Koukla jsem na něj a on jen se smíchem pokrčil rameny. Pomalu se nade mne naklonil a políbil mě na rty. Začala jsem ho líbat, ale on mě zastavil: "Počkej..." Podívala jsem na něj nechápavě: "Ty to nechceš?" Zasmál se. "Ale chci, jen počkej." Klekl si přede mě a vytáhl černo-zelenou krabičku s erbem rodu Malfoy, a řekl: " Miluji tě a chtěl bych to spečetit. Vezmeš si mě?" Vykulila jsem oči a zalapala po dechu. "To jako vážně?" Přikývl mi a mě se po tváři začaly linout slzy. "Neplač lásko. Miluju tě. Chci být s tebou na pořád." Jen jsem mu to odkývala a on mi nasadil tenký stříbrno-zlatý kroužek na prsteníček a přesunuli jsme se k posteli.

PO PŮL ROCE:
Všude kolem každý umírá a já používám různá kouzla. "Expelliarmus! Protego!" Miřím na každého smrtijeda, kterého kolem vidím. Najednou mě někdo zatáhl do tmavé komory a políbil mě. "Pořád žiju" Oznámil mi Draco v masce smrtijeda a já jen přikývla. "Dráčku, je to hrozné. Všichni tu umírají. Slib mi, že budeš v pořádku." Najednou se bolestně chytl za ruku a rychle se přemístil. Vyšla jsem ven a použila tu nejhorší kletbu. "Avada Kedavra!" Smrtijed sklánějící se nad Nevillem a Lunou padl k zemi. Otočila jsem se a běžela dál. V tu chvíli mi do zad udeřil paprsek zeleného světla. Poslední nádech a výdech. V dálce hlas kluka, kterého miluji, mého snoubence, volající mé jméno.

"Ne!" podívám se na svou hůlku, která právě vymrštila zelení světlo smrtící kletby... Špatně jsem ale mířil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | 13. března 2012 v 13:13 | Reagovat

Wow, dost  dobrý!!!! Ale naštvala jsi mě že zemřela :/ ale i tak je ten konec dost dobrý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama