Moje minulá budoucnost

16. ledna 2010 v 20:42 | LeNa |  Jednorázovky
Název: Moje minulá budoucnost
Autor: LeNa
Ve skratce: ve škole jsme měli psát sloh a mě z toho vyšlo tohle.
Páry: Já a On
Přístupnost: bez omezení
Pozn: Je to pro mě hodně moc bolestné. Je to o člověku, kterého nadevše miluji ikdyž vím, že už ho nikdy mít nemohu.



26.1.
Přijímám jeho pozvání a přemýšlím, co tak důležitého mi chce povědět. Netuším, ikdyž malinko ano. Vcházím dovnitř a spatřím ho, jak křečovitě stojí u okna, ze kterého se dívá ven do zahrad. ,,Ahoj." tiše zašeptá a mně přejde po zádech mráz. Zavřu dveře, o které se opřu. Přechází ke mně a já můžu vidět, v jeho očích plamínky, ale nevím čeho. Košili má rozepnutou a ruce v kapsách černých kalhot. ,,Ty dveře nespadnou." sdělí mi, když se mi dívá do očí. Na rtech mu pohrává úsměv. Odtrhnu se od dvěří a přejdu k tomu samému oknu, u kterého před chvíli stál on sám. ,,Spadli?" zeptám se a slyším ho se uchechtnout. ,,Ne... Leni.." přechází ke mně a stoupne si těsně za mne. "Co je tam venku hezkého?" zeptá se a cítím jeho dech na krku. ,,Já nevím, ale člověk má hledat krásu i tam, kde se jen těžko nachází." Otočím se k němu a nepatrně se odtáhnu. ,,A ty už jsi něco takového našla?" pravou rukou mi vklouzne na bok a přisune si mě blíže. "Možná ano, možná nacházím. Když tuto věc člověk najde, neměl by váhat, ale užívat si jí." Nakloní se ke mně ,,Tak já tedy váhat nebudu, Lenko..."

18.3.
"Leni.. Leni vezmi si mě." Jeho oči mi bloudí naléhavě po tváři a ruce po těle. "V jakým slova smyslu?" zadívám se na něj a tiše polknu. "Tady a teď a taky..." odmlčí se a dívá se na zem "za muže." Jeho ruce se na mém těle napnou a já se jen pousměji. "Tak to tedy beru." V jeho očích je překvapení. Tuto odpověď nečekal. "Jakou možnost?" Oči rychle naléhají a jeho tep se zrychlil. "Obě, ale.." nestinu dopovědět, protože začne výskat. "Jo! Vážně! Jo!" Dalo by se říci, že i radostí skákal po pokoji. Vytáhne z kapsy tenký zlatý kroužek. "Mám tě znovu žádat o ruku Pomněnko?" klekne si na zem a cítím, že se mi na tváři objevil rumělec. "Ne nemusíš... Ale když chceš." Znovu ten jeho okouzlující smích prozvoní místnost. "Ano chci." Bez otázky a odpovědi, mi kroužek navlékne na prst a zvedne se. "Teď, ale prosím tu první možnost..."

8.4.
Vrazí do pokoje a ve tváři má tvrdý výraz. Sedím na zemi jako hromádka neštěstí a hlavou mi koluje tisícero otázek. "Co je Lenko?" jeho hlas je tvrdý a já stále toužím potom, aby mě ty jeho paže objali a utěšili. "Já.. já..." zmlknu a polknu. Vím, že jsem nikdy nechtěla dítě, ale teď ho čekám. Jak mu to mám jen říct. "Co? Včera si mě odkopla a teď mi chceš říct co?" Otřu slzy z očí. "Já čekám tvé a... mé dítě." řeknu rozhodně. "A proto mě posíláš do háje? Jo?" Zkousnu si dolní ret. "Ne, proto ne. Já bála jsem se... Vždyť je mi 18." obejmu si smutně kolena. "Lenko ... jasně jsem ti řek,že s tebou budu ať se děje cokoli ..Sakra to mi tak málo věříš!" zařve naštvaně. "Ne.. já ti věřím." Po tvářích mi stékají slzy, slzy smutku. "Tak proč se mě snažíš od sebe vyštvat?" sevře bezmocně ruce v pěsti. "Nechci tě vyštvat. Kdyby ano, tak tu již nejsem a mimino si nenechám!" křiknu prozměnu na něj já. Zvedne ke mně oči a natáhne ke mně ruku "Pojď" Jeho ruku příjmu a on si mne přitáhne do náručí. "Miluji tě Leni" dlaní mi přejíždí po bříšku. "Maminko..."

21.4.
Samozřejmě, že dorazil se spožděním. "Promiň lásko, ale nechla sem tam kytku." To mě rozesmálo. "Ovšem, ta je důležitá, že?" Podívá se na mne a přitáhne si mě k sobě. "Ovšem Pomněnko." "Nemůžete si to nechat až po svatbě?" slyším známí hlas, hlas našeho oddávající ho. Pak už nevnímám tu krásu okolo, protože tohle je jen má chvíle, jen jeho a moje. " ... vezmeš si ho dobrovolně za muže?" čeká se na mou odpověď. "Ano..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alan Alan | 9. března 2010 v 20:53 | Reagovat

Jé!!! Tu to máte úžasné!!! Jen tak dalej!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama