Já to vím, že mě nechá... 0,2

1. září 2009 v 23:00 | LeNa
Venku pršelo...
Já mu, ale navrhovala ať jdeme zase domů,ale on, že ne. Mno tak ať se nedivím, že jsem na něj naštvaná když mě tahá v tomhle lijáku ven. Já vím.. já vím.. odporovakla ta moje méňe naštvaná část. Vždyt jsi ho, ale sama vytáhla ven, tak čemu se divíš, co? tak a už jsem neodporovala.
Stoupla jsem si pod výklenek a koukala na něj, jak jde ke mě. "Vadí ti ta voda hodně?" podíval se mi do očí a já pod těma jeho totálně roztála. Měla jsem cht mu skočit okolo krku. Lenko!!! Skara ovládej se!! Vybízela mě má mysl a já měla co dělat abych jí dokázála poslechnout. "Mno.. Nějak zvlášť mi nevadí, ale ted bych byla raději doma v suchu."zazubím se na něj.
"Tak promiň.. pojď půjdem dovnitř." zazubí se na mě a podá mi ruku a čeká jestli ho za ni chytnu. Kouknu mu do očí a zazubím se na něj a jemně ho za ni chytnu. Podívám se, jestli mu to neva a jdeme k paneláku. Vydoluji z tašky klíče a odemknu. Pokynumu rukou aby šel dovnitř.
"Prosím..."
"Dámy mají přednost"
"Vidíš tu zde snad nějakou dámu?" Kouknu na něj a zazubím se.
"Jo.. to teda vidím. Tu nejkrásnější." přidrží dveře a já tam stále stojím a civím na něj. Asi si nejspíš musel myslet, že jsem blázen. Vešla jsem dovnitř a šla zavolat výtah. Jenže on byl rychlejší a zmáčknul tlačítko k přivolání za mě.
"Ehm.. mno. díky.." Dostaka jsem ze sebe a byla celá rudá. otočíïla sem se k němu zády aby to enviděl. Když výtah přijel, nastoupila sem dovnitř a čekala na něj až nastoupí. Zmačkla sem čudlík do 5. patra a už se jelo.
Zarytě mlčím a dívám se napodlahu. Když dojedeme tak mi podrží dveře abych mohla vyjít ven. Zandala jsem klíče do zámku a odemkla. Bylo zamčeno na tři západy..toe mi divní. vešla se dovnitř a bylo ticho.
"Sme zpátky..."zahulákal Jacob a já měla pocit, že mi brzo prasknou ušní bubínky.
"Nikdo tu není nevidíš.." osopila sem na něj a šla do kuchyně a neposlouchala jsem to jeho brblání.
Na stole byl lístek:
LENI, ODJELI JSME, PŘIJEDEME ASI AŽ ZÍTRA. PA MAMKA.
"Ne!!!!" zaúpěla sem a měla sem co dělat abych se nerozeřvala.
"Co se děje?" Ozvalo se těsně za mím uchem a já nadskočila. Jacob se začal chechtat a položil mi ruku na rameno."Klídek..." Pak se podíval na vzkaz "Vypadá to, že tu dnes večer budeme sami" levou ruku mi dal jemně okolo pasu. Vyvalila sem na něj oči a mám pocit, že jsem musela mít rudý i vlasy, jak sem se začervenala. Podívala sem se do země a mé srdce sem měla snad až v krku.
"Ehm.. jo mno.. to jo.. "přikývnu a dívm se do země. "Uplně sami"
Když uviděl můj výraz ve tváři začal se smát. "Klídek já to tak nemyslím.. to je jednom vtip.. " zasměje se, ale stále můj pas nepouští. Vyditelně si oddychnu "Vylekal jsi mě!" praštím do něj packou a on se jenom zasměje. To už to nevydržím a začnu se smát i s ním. Zase si mě blíž přitáhne, ikdyž mám pocit, že víc už ani nejde. Jeho vypracované bříško, cítím otisknuté na tom svém a nejradě bych mu bříško prozkoumala prsty, kdybych je němala spolu s rukama spuštěné podél těla. Smát se přestanu a hledím mu do očí. přibližuje se stále blíž, ale díky bohu mi v tu chvíli začal vybrovat a zvonit telefon. Rychle sem ho vyndala a kukla na číslo. "Patrick.." sykla sem a chtěla se z jeho náruče vymanit, ale on mě nepouštěl (jeho rce byly silné a svali na nich také krásně vypracované), tak sem zvedla telefon u něj.
"Halo..?" typicky sem se zepala a čekala sem co z něj zase vapdne za moudra.
"Leni? jsi to ty?" Ne asi tady ježíšek.. pomyslela sem si a souhlasně mu do telefonu odpovídala. Jacob jen tiše poslouchal, stále mě držel v náručí a palcem mi kreslil kolečka po kůži na zádech. Myslela sem, že se snad zblázním štstí, takže sem ani nějak mo neoslouchala Patrickovo povídání o domácím úkolu. V tu chvílí, dkyž sem byla na pokraji blaha sem mě zeptal na otázku, která mě ttálně vrátila do reality.. můj bývalí idol a kluk do kterého sme byla tři roky zamilovaná a jen díky této chvíli sem na něj zapoměla.. Před prázdninama byl na mě docela ošklivej .. ae.. zeptal se..
"Leni.. nechceš si někam vyrazit?"
"jako.. rande, jo?" v tu chvíli mé oči směřovali do těch Jacobových, které byly najednou stáhlé vztekem a jeho ruce se okolo mého pasu napnuly.. takže to slyšel.
"Mno víš.. já nemůžu..." "Proč?" zněla prosivá otázka. rozhodla sem se ho trochu pozlobit.
"Protože mám doma přítele.. " mrkla sem na Jacoba, který spustil:" Zlatíčko.. máš to tady pěkný.. hoodně pěkný... a tvoji rodiče jsou na týden pryč jo?.. mno.. tak to jo.." a líbnul mě na tvář, takže to do telefonu slyšet bylo.. já se jen usmála a ukázala na něj zvedlý palec vzhůru
"Přítele.. aha.. tak.. ahoj.." a típnul to.
"Jo!!" křikla se a objala Jaka a políbíla ho na tvář, vůbec si neuvědomujíc co dělám."díky jacobe, díky!" zářila sem jako sluníčko.
"Ale.. rádo se stalo.."mrknul na mě a stále mě nepouštěl."tak tedy.. dkyž tu máš přítele co chceš s přítelem dělat?"pozvedl obočí a já se zamyslela.."mno..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama