Rodiný přítel? 0,6

2. července 2009 v 15:45 | LeNa
po měsíci..

"Ne!!!" zavřeštím a začnu se smát.. "nene.. nepolejvej mě ne!!" utíká se schovat za holky, ale ten blbec Dan mě stejně poleje i s holkama. "Top si vypiješ!!" křiřknem všechny společně a jdeme na něj "to ti nedaruju!" smějeme se a zase se políváme. jsme u nás na nachatě, která patří mé babičce a já si tam mohla vzít kamarády. "ne, ne ne....."

"Leni..?" koukne na mě Dan a krásně se usměje.. pod tímto úsměvem vždycky roztaju.. "Ehm... ano?" "Můžem se vypařit?" zašeptá.. "Jo!" vyhrknu tiše ze sebe a musím se sama sobě usmát. Chovám se naprosto dětinsky ale jemu to nevadí. Usměje se a jdem se projít ven.. jsme na zahradě u bazénu. "Ehm?" zeptám se a kounu se na něj.. chytne mě za ruku a usměje se "Víš .. víš já...." není mu moc vidět do obličeje už se stmívá a je šero a přítmí. "Ano?" zeptám se s očekáváním v hlase a podívám se na něj a usměju se. stále mlčí a asi po minutě se nakloní.. mám srdce asi až v krku a sanžím se polknout.. sztále se přibližuje a.. "Ehm, ehm!!!" otočíme se a tam stojí.. Drew.. "Ahoj lenko... " podívá se na mě zpytaně a já cítím průšvih "Je.. ehm.. ahoj.." sem totálně politá červení.. kouknu do zemně.. "Leni.. já radši půjdu... " řekne Dan a jde dovnitř... "Ehm.. drewe.. uá. já.. já.. nic se nestalo přísahám a.." zamyslím se a najednoumi to docvakne.. koukne na něj a napřímím se a na tváři mám úsměv "Já se ti vlastně nemám za co omlouvat... nejsem k tobě nijak přilnutá ani přivázaná takže... já se TOBĚ omlouvat nemusím.." výraz na mé tváři se najednou změní z úsměvu do úsšklebku. "Co tím chceš říct? Copak ty nic necítíš!?" zeptá se.. "Cotady vlastně děláš?!" ignoruju jeho otázku a skoro až namrkám... "Tvá babča mě pozvala.. ale.. asi s tímhle nepočítala.."mávne rukou ke mě.. "Co tím jako chceš říct!" dodám důraz na každé slovo zvlášt... jsem naštvaná.. hodně naštvaná. "To, že se tu líbat s každým.." "Zkaždým! Zkaždým!" to jsem nezvládla.. přeskočil mi hlas... "Co si to jako o mě myslíš!" "myslel jsem, že mě máš ráda.." řekne a kouká na zem.. už je mi jedno, že mi přeskakuje hlas nebo, že se celá klepu..."Ráda.. ráda... ! Co to vůbec má znamenat.. viděla jsemtě jen jednou v životě a ty si ymslíš, že když měobejmeš, políbíš a pakodejdeš, takžeto znamená, že ti büdu bezmezně oddána a budu poslušně čekat až se zase hodláš vrátit!" křičím na něj.. "takhle.. takhle jsem to nemyslela.. to ne.. ale" "Co ale!! Co ale jako! " Mám na krajíčku, ale snažím se to všechno udržet... "Jako jestli sis myslel, že jsem stupidní nána, kterou si omotáš okolo toho tvého slavného prstu tak to se pleteš!" zase křičím, ikdyž vlastně k tomu už důvod nemám.. nevím jestli sem tomu chtěla dodat dramatičnost nebo co.. to vážne nevím... "Chyběla jsi my.." řekne.. "Jo.. to je vidět" plivnu kněmu jedovatou poznámku... podívám se na něj a jdu okolo něj.. chci sedostat domů, ale on mě chytne za ruku.. "Leni pčkej.. já.. já sem tohle nechtěl.. máš pravdu.. ale.. myslel jsem že.. že.. to je jasný.. "A co má být jako jasný! To, že když se měsíc neozveš zmanemá, že ti na mě záleží?!" ikdyž šeptám snažím se vše zdůraznit... "Já vím.. jsem... blbec.." "Jo to jo.." přikývne a vymaním mu svou ruku z té jeho....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama