Červenec 2009

Dva bratři

27. července 2009 v 22:10 | LeNa |  Jednorázovky
Název: Dva bratři
Autor: LeNa
Ve skratce: Petr vs. Edmund. Koho si nakonec vybere. Petra a nebo dříve nenáviděného Edmunda?
Páry: Lenka/Edmund
Přístupnost: bez omezení
Pozn: Zase je to ve stylu hry. A nedivte se.. jméno Lenka dávám všude.. Ale tady se má postava tak officiálně jmenuje. Jo a.. kdo zná seriál charmed tak Lenka má moc zmrazit a odhazovat věci xD.


Jenom sny a představy... 0,2

26. července 2009 v 23:51 | LeNa
Otevřu dveře pro ted mýho bytu: "Pojď dál" řeknu tiše Mikimu a vedu dovnitř. On mi jde hned v patách. "Ahoj Leni!" slyším z kuchyně. "O-ou.." vypustím ze sebe a vejdu do obýváku. "Ahoj lásko.. Přivedla jsem si sem kamaráda, nevadí?" Zeptala jsem se a slyšelajsem z ,kuchyně tvrdé zavrčení "N-Ne..Nevadí" Dal důraz na každou ze slabik. trochu jsem se zahihňala a vzala Mikiho za ruku, která se mu chvěla:"Neboj... Nic se ti nestane", mrkla jsem na něj, ale sama sem si tím až tak jistá nebyla. Vím moc dobře jak nemá rád, když se bavím s nějakým jiným klukem natož abych siho přivedla domů.
Sobě domů! Napomenul mně můj věčně vykecávající se mozek. Mno jo.. sobě domů.. přitakala jsem v duchu a šla i s Mikim, táhnoucího za ruku, ke kuchyni.
"Co to tak voní?", podívala jsem se Edwarda a jeho pohled sklouzl na mouruku držíc se společne s Mikiho. Kdyby to nebyl upír tak bych řekla: zbledl, zezelenal, zfialověl a pak terve zrudnul. Ale jelikož je to upír můžu napsat pouze, že: zbledl(pokud to ještě více de), ztuhl a jehozlaté oči malinko o odstín potemněly. "Hu-hu?" pustila jsem Mikiho ruku a zamávala jí před Edwardovým obličejem. Jak viděl, že jsem mu tu ruku pustila trochu se uvolnil, ale kdyby ybl člověk byl by pořád rudý vzteky.
"Ale.. jen sem se pokusil o tvé oblíbené jídlo.. o špagety." zasmál sesvým pokřiveným úsměvem, ale smála se mu jen pusa a ne oči.
"Leni? Já radši půjdu jo?" ozvla se Miki a zase mě chytl za ruku a tentokrát táhl on mě a to ke vstupním dveřím. Edwardova hlava byla vyklenutá za zdí jak nás pozoroval. Vzala jsem si své klíče obula jsem se a zavřela za sebou dveře. "Miki.. moc se omlouvám.. nevělda jsem, že tady bude.. zase!!!" bylo mi jasné, že poslouchá za dveřma."Ne.. to je dobrý. Holt se nedá nic dělat.."usmál se a pohladil měpo tváři.. najednou se zpoza dveří ozvala veliká rána jakoby se rozbilo deset talířů najednou. "Ou.."dodala jsem. Miki se jen usmál. "Hezkou noc.."přešel ke mě líbnul mě rychle do vlasů a odjel. Usmála jsem se.. ted bude Edward doutnat vzteky!

Vejdu dovnitř a než se stačím zout už stojí u mě. "prima kamarád.. škoda, že nezůstal na večeři!"prohodil skz zuby a sarkasmus z jeho slov až přetékal. "Mno jasný.. měl bys obět.. Já špagety a ty Mikiho.." proťala jsem skrz zuby a šla do svýho pokoje. Šel hned za mnou, ale mě to bylojedno.Práskla jsem mu dveřma před nosem tak jako tak. zapnula jsem si songy od ménej zpěvačky Miley a hned tam dala 7 things a sedla naštvaně na postel. vysunula jsem se z džínsů a z topu a navlíkla na sebe černé tepláky a černé tílko a vlasy jsem si sepla skřipcem.. také černým. Tvářila jsem se jako na smuteční hostině a dala repráky na plnýpecky což znamenalo, že to je slyšet po celým bytě. vyšle jsem ven a nechala otevřený dveře. Cestou do kuchyně jsem si prozpěvovala a tancovala. Jsem už holt takový blázen.. a on šel zase za mnou." The 7 thing I Hate About you!" při tom you jsem ukázala na něj a šla jsem dál. Došlajsem až dokuchyně s ním v patácha viděla tu spoušť."ty ty.. cos to udělal???!!!! To byly máminy nejlepší talíře!" rozkřičela jsem se na něj a chtěla ho uhodit. On však vzal mouruku něžnědo svý a zadíval se mi do očí."Zítra tu budeš mi úplně stejný, to ti slibuju... a ted si jsi sednout a játi nandám..." Dořekla a já jsem si pod slovem nandám představila dvojsmysl. Sedla jsem si za stůl a on byl v mžiku u mě. Podal mi vidličku a já začala jíst. Musím přiznat, že je výborný kuchař. jedla jsem tiše asi dvě minuty a čekala, kdy začne ta očekávaná hádka.
"Leni..?", zeptal se tiše když jsem si dávala poslední sousto do úst, "Miluješ ho?" zeptal se tiše a nepřítomně hleděl do zdi. vstala jsem a odnesla talíř i vidličku do dřezu. "ne..!" řeklajsem rázně tím dnešní debata skončila...

Co všechno se může stát s náhodným ICQ? 1,2

26. července 2009 v 23:25 | LeNa
Jen si tak si sedímu PC... už se mi zase hodně dlouho neozval.. je to přesně třičtvrtě roku co se mi neozval. Každý den sedám k počítači a doufám se uvidím alespoň zmíňku, že stále ví, že existuju.. Ale nic..dokonce ani na mé zprávy, e-maily a telefonáty neodpovídá... třičtvrtě roku snáším všechno thole mučení a nevím. Jestli je to správné.. zrovna dnes sem se odhodlala zase najet na jeho webové stránky.. To jsem ale neměla dělat!Ne! Hned první článek s titulkem: LENKA ZAPOMENUTA! OBJEVENA MEGAN!..

Ano.. byly to ty fotky.. ty fotky, které obletěli celý svět.. Zac Efron líbající Megan Fox.. Zírám na to a nevím čemu již věřit.. Do srdcemě začalo bodat několik jehliček,pak několik nožíků, pak několik nožů a nakonec veliká pila.. Seděla jsem tam asi půl hodiny než sme si uvědomila, že tohle nemůže být fotomontáž. Fotky byly detailní a přesně posazené. Po půl hodině jsem to vypla a vstane od počítače a přemýšlela: Co by každá holka vtéto situaci dělala? Brečela by! odpověděl mi můj vlastní mozek. Aproč by brečela? zeptám se ho zase. Protože by jí tohle hodně moc vzalo.. tebe ne Lenko? zeptá se mě můj vlastní mozek a já se akorát tak naštvu jdi ho hajzlu.. pomyslím si a pomyslně vypnu tlačítko v mé hlavě. Seběhnu schody a beru si bundu "mami.. Jdu se projít!!!" ohlasím své matce, která to asi ani nevnímá.

Déšť je velmi uklidňující když máte nejhorší den za celou svou existenci. Kape jemně na vaše vlasy, na tváře, na oční víčka, na čělo, na nos a na rty.. Kapičky deště stékávají za krk a jemně chladí. Dovolují mi nemyslet na to všechno. Dovolují mi přemýšlet nad blbostma a nemyslet narealitu. Popravdě řečeno.. asi sem nějak tušila, že to takhle dopadne.. ale mohl mi alespoň o tom dát říct.. Asi jsem nějak povědomě věděla, že se to musí stát.. až ted mi došla na třičtvrtě roční odmlka.. chtěl si to promyslet jak se mě zbavit.. A to bolí ještě víc! vstanu pomalu z lavičky a zajdu zpátky k domu. Odemknu si a vyběhnu do pokoje. Máma doma nením, to bych poznala. Nedivila bych se kdyby jela zase obhlížet nějaké svatební šaty.. Což děláuž od doby co zjistila, že se Zacem chodím.. ted už chodila... Má matka prostě nechápe že se nechci vdávat.. že nemám na to ani pomyšlení.. snad nejsem blbá jen já.. Dívám se ven...

"Leni.." zakřičí máma a já si až ted uvědomím že už se setmělo... seděla jsem tam tak dlouhoa zírala ven z okna, že nevím jestli mě mé nohy budouchtít ještě poslouchat. Ale nakonec to vzdaly a poslechly. "Ano mami?" křiknu když se dobelhám ke dveřím a pomalu scházím schody. Máma drží v ruce puget krásných rudých růží. "To je pro tebe.." podá mi je a já jdu s nima zase nahoru. Je tam obálka, kterou rozbalím jakmile růže přistabou na mé posteli. vyndám dopis a tam je jemným pro ě velmi známím písmem napsáno jedno slovo: PROMIŇ!!!

Design 0,3 - Zac Efron is charmer

17. července 2009 v 17:45 | LeNa |  Designs
Doba trvání: 17.7.2009 - 1.9.2009
Autor: LeNa
Spokojenost: 98%


Jenom sny a představy... 0,1

12. července 2009 v 17:07 | LeNa
Byl to opravdu dlouhý, dlouhatánský den.. budu ráda, když se dostanu do postele a usnu... Až na to, že když si člověk lehne do těch jemňoučkejch a teploučkechj peřin tak hned usne.. teda.. to by udělal každej normální člověk... ne.. ale já ne.. Jsem prostě už taková.. spíš sem se ještě víc probudila...
Zírám do stropu a přemýšlím.. jako vždycky na Edwardem.. je to má zamilovaná knižní postava... hned po něm je Jacob Black a po Jakovi je to Draco Malfoy.. mám trošku vybraný vkus.... přemýšlím co by asi tak v tuhle noční dobu dělal.. lovil? byl s Bellou? nebo co..? Přemýšlím a v tom usnu a zdá se mi ten nejkrásnější sen...:

"Leni.."slyším krásný šepot a nejdřív otevřu jedno očko pak druhé a usměju se.. Jako každé ráno mě probouzí ON.. "Dobré ráno ospalče... Musíš do školy.." budí mě každé ráno místo budíku.. "Mno jo.. já vím Edwarde.."odpovím a vstanu z postele "Dej mi 20 minut.. jdu totiž do koupelny.." řeknu a už se tam pomalu vláčím..
Vyčistím si zuby, rozčešu vlasy a namaluju se.. Teda jenom dám řasenku a to je všechno.. Pak jdu zase do pokoje a vytáhnu své oblíbené džínsy a své zelené triko s dlouhými rukávy. Převlíknu se a jdu do kuchyně..
"Ede?" zeptám se a nahlídnu tam.. Sedí u kuchyňského stolu s mím hrnkem na čaj po levé ruce a je tam i jeden namazaný chleba.. "Snídaně.." zazubí se na mě a jeho krásné bílé zuby vylezou ven.. "Kolikrát ti mám říkat že nesnídám.." říkám mu to každé ráno, ale on stejně nikdy neposlechne.. Jako vždy jen odpoví:"Dělám že jsem to neslyšel..." Sednu si ke stolu a vypiju čaj a on do mě stejně nakonec tu snídani narve.. "Spokojenej?" zeptám se s posledním soustem v puse.. "Jestli mi bude blbě tak to bude jenom tvoje vina.." Ukážu na něj prstem. "Jestli ti bude blbě, sám si pro tebe do školy příjdu a odnesu tě v náručí domů.." Zasměju se.. "Tak to... chci vidět.."
Obuju si boty a hodím svou tašku do školy přes rameno a zavolám si výtah. On vyjde taky a podá mi klíče.."Ty si nesmíš zapomenout." Usměje se. "Mno jo."prodrtím zkrz zuby a vemu si je.. Nastoupím do výtahu a zavřu dveře. On jako obvykle nenastoupí. "Blbej upír." říkám si pro sebe a dojedu dolů.
On mi otevře dveře. "Prosím..." usměje se a já vyjdu. "Díky." prohodím a jdu ke vstupním dveřím abych se dostala ven. "Blbej upír rád poslouží." mrkne na mě a přitáhne si mě k sobě... a políbí na čelo.. "Budu na tebe čekat... jen co příjdeš domů..." řekne a stále mě má u sebe. "Nevím kdy přesně domů příjdu... Školu mám do půl druhý, ale pak možná půjdu ještě s holkama a klukama ven.. Já fakt nevím.." zakroutím hlavou.. "Leni.. vycházíš 9.třídu a za dva týdny ti je 15. Já to chápu." Políbí mě na tvář a přikývnu.."Jo.. tak se měj.."
Otevřu dveře a vyjdu ven. Je krásně slunečno. Trochu se usměju radostí, že nemůže jít se mnou. Občas mě totiž štve to jak se chová ochranitelsky. Pořád se mnou a to na každým kroku. Doma už nejsem skoro vůbec sama. Ještě že táta a máma odjely na tu služební cestu...já mám měsíc doma pro sebe. A ten měsíc počal včerejškem a končí 1.7... Mno, ale i tak je to super.. Teda ža do tý doby než se ke mě Edward Cullen nastěhoval bez mého svolení. Je tam pořád. Nemůžu si už sama ani udělat čaj nebo namazat chleba. Je tam ani ne den a už mě štve. Vím co by jiná holka za něco takového dala, ale já chci i svou svobodu. Chodím s ním teprve měsíc a už mi to příjde jako by byl se mnou 70.let! Prostě mě to už občas nebaví. Ještě, že mám tu školu tak blízko..
Jdu ke své skříňce a přezuju se do mých školních bílích crosek a jdu nahoru do 9.A. Sednu si do lavice a připravím si na matiku. Ještěže ta mi docela jde. A předemnou sedí ten nejkrásnější kluk na škole: Michal alias Miki... Taky já jsem do něj byla zamilovaná.. teda.. do tý doby než sem potakal Edwarda. Pořád se otáčí a kecáme spolu. Je pořád stejně milej, ale už na něj koukám jinak. Jen jako na kamaráda...
Den uběhl celkem v pohodě. Nakonec jsme se domluvili, že si zajdem já, Zuzka, Terka, Kačka, Michala, Tomáš, Kuba, Pavel a Miki na oběd. Miki seděl vedle mě a pořád se na mě usmíval a několikrát mě chytil za ruku. Nechápu co to něj vjelo. Když jsme se před pizzerií rozloučili, tak místo toho aby šel domů, šel se mnou ke MNĚ domů! Asi jsem se vážně již zbláznila....

Jenom sny a představy...

3. července 2009 v 22:37 | LeNa |  Kapitolovky
Ve skratce: Když láska i fantazii přenáší.. aneb.. jeden sen na celou povídku
Pozn. : tohle je o mě.. zase.. tkže se nedivte že neměním jméno. Jinak je to všechno jeden sen... začátek je usnutí akonec.. bude probuzení
Páry: Lenka/Edward
přístupnost: bez omezení
autor: LeNa
stav: nedokončeno
kapitoly: 1 , 2

Rodiný přítel 0,9

3. července 2009 v 22:16 | LeNa
"Celá se třeseš.." pokáral mě Billy Ray.. " ty se mi divíš??" zasyčela jsem na něj... byl to můj první koncert a měla jsem co dělat abych si neukousala všechny ty nové gelové nehty.. na těch trvala Miley, protože jí to strašně baví je dělat takže já sjem si alespoň trošku prospala.. ale ted sem spát nemohla..
Miley zrovna dozpívala svou písničku Breakout a já věděla co příjde.. začla jsem se klepat ejště vííc.. ted už to nebyly motýlci v břiše ale pořádný žáby které tam skákaly... "To zvládneš.." ulidňoval mě šeptem Billy Ray a sám se vydal na podio.... a začly spolu zpívat Butterfly fly away a já se zase začla klepat.. po týhle písničce to příjde... doznělo poslední Butterfly fly away a já si málem vážně ukousla jeden z těch pracně udělaných mileyniných gelových nehtů na mé ruce... Chtěla jsem přemýšlat jestli by jí to hodně vadilo kdybych ho ukousla, ale na to jsem ted myslet neměl
"přivýtejte jedinečnou Lenku!!" křikla zpustila se mi má písnička.. a je to tady.. byla to Best of Both Worlds ale v češtině.. první sloka se ještě trochu tk málo dala.. ale horší byl ten refrén:" To nejlepší od dvou světů...." měla sem co dělat abych to ze sebe dostala, protože jsem se celá fakt třásla.. Snažila jsem se držet choreografie, ale někdy to bylo fakt moc a moc těžký.. ale zvládla jsem to.. první písnička byla úspěšně za mnou.... Začli tleskat a já měla co dělat abych se nerozbrečela štěstím, ale to bych si zničila oči a maskérka by mě zabila...
"Bezvadný!!!!" křikla Miley do mikrofonu a šla ke mě a objala mě...
" Ated.. si dáme jedno duo.... The Climb a Stoupám....." řekla a začla hrát muzika.. začla zpívat ona první.. zpívala anglicky a já dozpívala konec prvního refrénu česky.. "A já stoupám..." bylo to fakt něco.. až na jednu drobnost.. totálně se mi potily ruce, ale to jsem asi musela vydržet....

"Leni.. co jsi zažila jako nejlepší zážitek ve svém životě.." zeptala se a já chystala odpovědět.. ale v tu chvíli jsem spatřila jeho obličej a jeho smutné oči... "Já já.." slunce do mě pálilo, ale jeho oči byly horší.. "Leni?" zeptala se znova já jí nevnímala.. bežela jsem po schodech a utíkala rychle k němu.. slyšela jsem jen Miley křikla do mikrofonu "no ne.. toe Drew Seeley.. Bež Leni, běž!!!" a já běžela.. nevěděla jsem jestli mi nohy pracujou nebo ne.. bylo mi to jedno.. před očima jsem měla jen jeho.. prodírala jsem si cestu mezi lidi a když jsem ho měla na dosah.. když jsem se ho konečně mohla dotknout tak jsem mu skočila do náruče.. Objal mě tak silně jako poprvé v mém pokoji.. objala jsem ho a na nějaký namalovaný oči jsem kašlala.. plakala jsem..... objímala jsem ho a plakala..."Miluju tě..." šeptla jsem mu do ucha stále se ho držela.. jako by se mi měl každou chvílí rozplynout.. musela jsem ho svírat víc, jinak by mi určitě utek.."Leni..." šeptal a já ho políbila.. na tvář, na čelo, do vlasů a.. na rty..jemně a něžně.... jako by to bylo poprvé....

Rodiný přítel? 0,8

3. července 2009 v 21:41 | LeNa
"Cože? Ty?!" koukne vytřeštěně na mě. "ty??" dívám se na něj nevěřícně.. "co tasdy děláš? Já?! Ty!!!" řekneme oba najednou a Miley nechápavě koukám. Billy Ray si nás nechápavě prolíží a pak se začne smát "Mno to je nádhera... vy se již znáte.. " směje se..
"Jo známe a žádná nádhera to není...." dodám, ale vím, že si sama sobě lžu do kapes.. kouknu na něj a prohlídnu si ho.. jeho vlasy má jako vždy nagelovaný a ty tmavé překrásné oči mě spalují více než slunce... přes rty se mu mýhá úsmv a zloba.. má na sobě hnědé třičko a ŕiflovou bundu, která mu víc než sedne.. Přes rameno má kytaru.. Má černé riflové kalhoty které mu skoro zakrývají celé mjeho černé boty...
Je k zulíbání.. pomyslela jsem si , ale hned sem se začla hádat sama se sebou.. není.. je to pokrytec.. ozvalo se mi zase v hlavě..
"Co tady děláš?" přerušil to souvislé mlčení, které přerušovalo pouze smých Billyho Raye. "Já tady.. pracuju...." řekla jsem první slovo které mě napdalo.. "Mno tak to je teda skvělí... Já tady pracuju taky..." řekne sakrasticky a mě hned bodne u srdce..
Proč je takový... mno dobře.. při našem posledním setkání sem mu sice řekla, že je blbec, ale proč je ksakru takový?... Proč stěma poznámkama nepočká až budem sami.. pokud teda budeme.. řekne zase ten hlásek a vytrhne mě z přemýšlení... "Jo.. to je fakt skvělí..." řeknu naoko naštvaně a jdu si sednout zpádky na židli.
Miley udělal to samé.. jen on tam zůstal stát... "Sedneš si?" vybídla ho Miley a on se posadil naproti mě.. Dívala jsem se sice na stůl, ale cítila jsme na sobě ten jeho pohled.... cítila jsem z něj zlobu, vztek, strach.. ale.. také překvapení..
" tak a..co tam bude dělat tenhle.." mávla jsem rukou k Drewovi a ani sem se na něj nepodívala. "ten taky vystupuje... snad to nevadí?" zeptala se Miley "ne.. vůbec to nevadí.. je to přímo skvělí.." dodám ještě víc sarkasticky.... trochu se uchechtne..
Hodím na něj zmrazující pohled, kterj se mi moc nelíbí, ale nějak to přestávám řešit.. dívá se mi do očí, ale nejsou takové jak bych čekala..jsou.. jsou něžnější a milejší.. usmívá se na mě a já se na něj stále dívám se zamraačeným výrazem.. ani jeden znás nemrkal.. teda.. alespoň mi to tak připadalo.. Dívali jsme se na sebe...

"Já sním pracovat nebudu!" řekla jsem Miley a snažila jsem se abych šeptala..
"A ty si snad myslíš, že já chci s tebou.." vrhl na mě hnusní pohled a vstal " Hm.." zavrčela jsem jena vstala jsem.." Já s tebou už nemám nic společného..."řekla jsem a on se zarazil.. "Dobře.. končím.. dělejte si to tu sami..." vyšel ze dveří a zabouchnul za sebou...

Rodiný přítel? 0,7

3. července 2009 v 14:01 | LeNa
Stojím před zrcadlem a zamyslím se nad vším co se mi za tu dobu stalo... uplynulo půl roku od té doby co jsem byla na chate a taky od té doby co jsem ho naposledy viděla. "Tak.. a je všechno super.." nalhávám si a tále koukám do zrcadla. Rozešla jsem s Danem.. choily jsme spolu jen tři měsíce a za tu dobu mi asi milionkrát dokáz vyčítat, že pořád na něj myslím... A já mu stále, opakovaně a osobitě stále a stále lhala do očí.., že je mi ukradený a že již na něj nemyslím, ale.. Přitom jsem na něj myslela každým okamžikem a to i dokonce když mi Dan dal pusu. když mě chytnul za ruku, nebo když mě jen tk hladil ve vlasech. Myslela jsem na něj a stále jsem si to vyčítala... poznal to.. žemu lžu i to, že sním být nechci.. a ted tu stojím.. sama a bez nikoho... Asdi jsem se zbláznila, protože jsem zasedla k PC a najela na složku kterou tam má u mě táta.. najela jsem na hudbu a úak na složku s názve M.D. a pustila jsem si písničku: Každý mi tě lásko zavidí... Nevím proč, ale tahle písnička semi najednou začala ozývat v uších a když tady hrála z mého PC a ještě ktomu jsem se koukala na tapetu drewa na PC... tak sem se rozbrečela.. nevím jak dlouho to tam hrálo.. To ani nemělo smysl to sledovat.. 10krát nebo 50 krát.. doopravdy nevím... jen sem vnímala melodii a slova a mé horké slzy, které pálili víc než letní žár slunce...

"Cože!!!!!" zavřeštím a začnu radostí křičet a skákat po pokoji "To je .. toje.. áááááááááááááááááááááááááááááááá" křičím na celý panelák a skákám po posteli...... je to jako sen... "Ona.. a já.. a její táta a.. koncert a... ááááááááááááááááá" rychle běžímzase k telefonu a zavolám tu novinu všem kamarádkám a kámošům "Já mám koncert s Miley a jejím tátou.. áááááááááá" křičíme spolu i odděleně.... "leni Leni Leni.. toe báječný.. já já.. já asi omdlím" říká mizrovna Terry., "A co mám jako říkat já" "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa......................."

"Slečno Cyrus je zde Lenka..." uvedou mě a já se směju jako měsíček na hnoji... "Ahoj leni.." příjde ke mě a obejme mě a políbí na tvář..rochu zrudnu a pak zblednu a usměju se "Dobrý den slečno Cyrusová" počeštím jí jméno a hned se kousnu do jazyku.. ona se jen usměju "Ale co tak formálně.. já jsme Miley..." mrkne na mě a já jen přikývnu.. jsem až moc na rozpacích " tak teda.. leni.. táta příjde za chvilku a chtěl bytě moc poznat" začne svůj monolog... si tam poslučně někam sednu do koutu a poslouchám jí a jen příležitostně jsem přikyvovala a říkala ano a to máte pravdu... V tu chvíli zaťukal někdo na dveře a přišel její táta "tak kde je ta nová posila.. ?"zeptal se a mrknul na Miley která ukázala na mě "Ahoj lenko.. pojd sem " vstala jsem a šla jse, pomalu k němu "Ráda vás poznávám pane Cyrusi" slyšela jsem jak se Miley začla hihňat a on se jen sumál "Co tak formálně .. vždyť jsme kolegové.."mrknul na mě a hned mě objal.. "jojo......" usmála jsem se a dali jsme se do práce.. v jakým pořadí budou písničky a kdo kdy co bude zpívat a pak jak to budu zpívat a co budu zpívat anglicky a co ne.... V tuchvíli někdo lehce zaťukal na dveře "leni.. chci ti někoho představit.. dále.." řekla Miley a v tuchvíli tam přišel Drew Seeley....

Narnia 0,2

2. července 2009 v 19:47 | LeNa
2 - +18


Rodiný přítel? 0,6

2. července 2009 v 15:45 | LeNa
po měsíci..

"Ne!!!" zavřeštím a začnu se smát.. "nene.. nepolejvej mě ne!!" utíká se schovat za holky, ale ten blbec Dan mě stejně poleje i s holkama. "Top si vypiješ!!" křiřknem všechny společně a jdeme na něj "to ti nedaruju!" smějeme se a zase se políváme. jsme u nás na nachatě, která patří mé babičce a já si tam mohla vzít kamarády. "ne, ne ne....."

"Leni..?" koukne na mě Dan a krásně se usměje.. pod tímto úsměvem vždycky roztaju.. "Ehm... ano?" "Můžem se vypařit?" zašeptá.. "Jo!" vyhrknu tiše ze sebe a musím se sama sobě usmát. Chovám se naprosto dětinsky ale jemu to nevadí. Usměje se a jdem se projít ven.. jsme na zahradě u bazénu. "Ehm?" zeptám se a kounu se na něj.. chytne mě za ruku a usměje se "Víš .. víš já...." není mu moc vidět do obličeje už se stmívá a je šero a přítmí. "Ano?" zeptám se s očekáváním v hlase a podívám se na něj a usměju se. stále mlčí a asi po minutě se nakloní.. mám srdce asi až v krku a sanžím se polknout.. sztále se přibližuje a.. "Ehm, ehm!!!" otočíme se a tam stojí.. Drew.. "Ahoj lenko... " podívá se na mě zpytaně a já cítím průšvih "Je.. ehm.. ahoj.." sem totálně politá červení.. kouknu do zemně.. "Leni.. já radši půjdu... " řekne Dan a jde dovnitř... "Ehm.. drewe.. uá. já.. já.. nic se nestalo přísahám a.." zamyslím se a najednoumi to docvakne.. koukne na něj a napřímím se a na tváři mám úsměv "Já se ti vlastně nemám za co omlouvat... nejsem k tobě nijak přilnutá ani přivázaná takže... já se TOBĚ omlouvat nemusím.." výraz na mé tváři se najednou změní z úsměvu do úsšklebku. "Co tím chceš říct? Copak ty nic necítíš!?" zeptá se.. "Cotady vlastně děláš?!" ignoruju jeho otázku a skoro až namrkám... "Tvá babča mě pozvala.. ale.. asi s tímhle nepočítala.."mávne rukou ke mě.. "Co tím jako chceš říct!" dodám důraz na každé slovo zvlášt... jsem naštvaná.. hodně naštvaná. "To, že se tu líbat s každým.." "Zkaždým! Zkaždým!" to jsem nezvládla.. přeskočil mi hlas... "Co si to jako o mě myslíš!" "myslel jsem, že mě máš ráda.." řekne a kouká na zem.. už je mi jedno, že mi přeskakuje hlas nebo, že se celá klepu..."Ráda.. ráda... ! Co to vůbec má znamenat.. viděla jsemtě jen jednou v životě a ty si ymslíš, že když měobejmeš, políbíš a pakodejdeš, takžeto znamená, že ti büdu bezmezně oddána a budu poslušně čekat až se zase hodláš vrátit!" křičím na něj.. "takhle.. takhle jsem to nemyslela.. to ne.. ale" "Co ale!! Co ale jako! " Mám na krajíčku, ale snažím se to všechno udržet... "Jako jestli sis myslel, že jsem stupidní nána, kterou si omotáš okolo toho tvého slavného prstu tak to se pleteš!" zase křičím, ikdyž vlastně k tomu už důvod nemám.. nevím jestli sem tomu chtěla dodat dramatičnost nebo co.. to vážne nevím... "Chyběla jsi my.." řekne.. "Jo.. to je vidět" plivnu kněmu jedovatou poznámku... podívám se na něj a jdu okolo něj.. chci sedostat domů, ale on mě chytne za ruku.. "Leni pčkej.. já.. já sem tohle nechtěl.. máš pravdu.. ale.. myslel jsem že.. že.. to je jasný.. "A co má být jako jasný! To, že když se měsíc neozveš zmanemá, že ti na mě záleží?!" ikdyž šeptám snažím se vše zdůraznit... "Já vím.. jsem... blbec.." "Jo to jo.." přikývne a vymaním mu svou ruku z té jeho....

Design 0,2 - Alice Cullen: all along...

2. července 2009 v 14:23 | LeNa |  Designs
Doba trvání: 2.7.2009 - 17.7.2009
Autor: LeNa
Spokojenost: 86%


Design 0,1 - My mind Fictions

2. července 2009 v 14:20 | LeNa |  Designs
Doba trvání : 11.5.2009-2.7.2009
Autor: LeNa
Spokojenost - 60%